Dnes ráno jsem se probudila s nepříjemným pocitem. Něco se stalo, cítila jsem to a smysly, hned jsem vyskočila z postele a radši jsem se šla podívat dolů, jestli jsou rodiče už vzhůru. Byly vánoční prázdniny, śobota, kolem sedmy hodin ráno a matka již byla vzůru a byla v jídelně. Už jak jsem šla po schodech, ítila jsem tu lahodnou vůni čerstvě učpečeného koláče. Sešla jsem dolů a zamířila jsem do jídelny propojenou s kuchyní. Máma už seděla u stolu a jedla snídani. Služka zrovna krájela jablečný koláč, který nádherně povoněl celý dům. Sedla jsem si ke stolu a pohlédla na matku. V jejích očích byl smutek a žal. Nevěděla jsem co se děje a tak jsem se opatrně zeptala co se děje. Chladně mi odpověděla, že její starší sestra zemřela a odkázala nám její dům v Godrikově dole. Hlavou mi projela myšlenka jak to u tety vypadalo. Byl to překrásný dům, dokonce větší než ten náš. Máma řekla, mémi otci nabídli už práci na ministertvu, přes jednoho známého.....Takže se stěhujem do Anglie! Moc se mi ze slunné Francie nechce. V Anglii stále prší a vůbec se tam neopálím, no prostě hrůza! Už jsem půlroku v Krásnohůlkách a velmi se mi tam líbí. Sice tam není moc chlapců, ale jsem vcelku oblíbená a moje krása je tam opravdu na výsluní i pro tu hrstku chlapců. Všimla jsem si tam i jedné dívky. Chodí do třeťáku a je prý z Anglie. Nevypadá vůbec krásně, ani není opálená, ta tam asi moc oblíbená nebylia. Když si tak počítám pro a proti Anglie, budu tam asi opravdu zářit jako hvězda. Ta nová škola....Jak se to jmenuje, jo Bradavice. Vážně divné jméno, no už jsem si o tom něco přečetla, je to zajímavá škola, větší než Krásnohůlky a má hezkou historii. V Bradavicích budu muset jít do prvního ročníku, takže už základy kouzel mám a budu napřed, to znamená alespoň méně učení. No, ale k tématu. Otec už byl také vzhůru, ale byl v pracovně a zařizoval důležité papírování, ostatně jako vždy. Po pár dnech jsem se začala postupně balit. Za týden už jsme odjeli a začali se zabydlovat v Godrikově dole. Pořádně jsem si to tam prohlédla a je to tam vcelku hezké. V Děravém kotli, kam jsem se přenášela vždy pomocí letaxu to nebylo nic moc. Připadalo mi to dost chudé, ale co. Na Příčnou ulici jsem se bohužel nedostala, rodiče mě tam nechtěli pustit, takže si budu muset počkat až mi přijde dopis. To si ještě počkám. Ze všeho je ale nakonec nejlepší dům. Je nádherný a teta se o něj vážně krásně starala. Je tam velká zahrada a dokonce stáj se třemi koni. Jeden z nich, ten nejkrásnější je i můj. Jmenuje se Siera. Je to krásná klisna Fríského plemene, takže je samozřejmě černá a báječně si spolu rozumíme. Pak máme ještě novou sovu, kterou teď hlavně používám já, protože píšu svím kamarádkám z bývalé školy. Zatím je to krásný život, uvidím jestli se to změní až začnu chodit do Bradavic a doufám že tam nebude moc mudlovských šmejdů, snad najdu někoho kdo je stejný jako já. Už je pozdě...Asi půjdu spát, takže někdy příště milý deníčku. Dobrou noc.