No konečně.... Už mi přišel dopis z Bradavic *slova jsou několikrát silně podtržena*. Byla jsem natšená. Tak dlouho jsem čekala a už je to tady. Ihned jsem si zbalila pár nejduležitějších věcí a odjela jsem. V Děravém kotli bylo už narváno k prasknutí a práci se tam hemžili všude možně. Skoro jsem si tam ani nemohla sednout. Nakonec jsem se statečně probojovala k jednomu místu a sedla si. Rozhlížela jsem se po svích budoucích spolužácích a zahlédla mezi nimi pár velmi zvláštních lidí, jako například holku v křiklavě růžovém oblečení s úplně vyholenou hlavou. Byla tam také jedna holka co tam měla psa a ten furt někde lítal a otravoval mě. Samozřejmě tam bylo pár otravných prcků, kteří se chtěli furt s někým seznamovat a tak si mě vybrali za oběť. Vždy jsem je odehnala, jen s jedním jsem se dala do řeci a zjistila jsem že chce také do Zmijozelu. Byl vcelku milý, ale jinak nic moc. Nakonec odešel a já jsem se zase nudila mezi otravnými spolužáky. Poté co jsem odehnala jednu neodbytnou holku si ke mě přisedl jeden zvláštní kluk. Už jsem ho chtěla odehnat, ale on si mě tak podezíravě prohlížel. Přesně jako já jeho. Pak se pousmál a já poznala že je stejný jako já. Projistotu jsem se ho zeptala do jaké chce koleje, ale to ani nebylo třeba. Sdíleli jsme společné zájmy a názory a já usoudila, že mu můžu důvvěřovat. Chvíli jsme si povídali a já zjistila že se jmenuje Marius. Pak tam přišel ten kluk, se kterým jsem předtím mluvila. Začal tam zvracet a málem se v tom i vymáchal. Jeden dospělák to kouzlem uklidil, byl tam zápach k nevydržení a tak jsme já a Marius šli ven na čerstvý vzduch. Chvíli jsme se procházeli po Londýně a pak jsme si sedli nahoře v patře. Mluvili jsme o bradavicích a jejich uniformách, já jak jsem říkala jsem uniformu nesnášela. Kravata jen škrtí a ty ohyzdné klobouky. Marius zas tvrdil že je to tradice a tak jsme tam o tom vedli spory. Nakonec jsme se shodli na tom, že nejlepší jsou pláště a že jsou dost užitečné. Nakonec odešel na ministerstvo, protože se tam měl sejít s matkou. Já tam ještě zůstala sedět a obhlížela se po kotli. Dole byla skupinka tří kluků, kteří se očividně dobře znali. Bylo mi to divné, ale prostě mi někoho připomínali. Nechala jsem to plavat a mou pozornost upoutala jedna netečná holka, která mi už nějakou dobu lezla na nervy. Určitě bude také ve Zmiijozelu a bude tam jen dělat potíže. Vedle mého stolu byl ještě jeden kluk. Ten se choval velice povýšeně, měřila jsem si ho pohledem, usoudila jsem že půjde buď do Mrzimoru nebo Zmijozelu, nedokázala jsem usoudit totiž jestli je více blbej nebo povýšenej. Pak den zkončil a já s šla lehnout. Mám prťavý pokoj až ve třetím patře kotle. Naštěstí to mám jen sama pro sebe, aspoň že to. Lehla jsem si a proklínala tu postel, protože byla tvrdá a pokrývky nepříjemě kousali. Nakonec jsem ale stejně usla.
Rosalie de Blanc *ozdobný podpis*